(Petra Pecková, * 1975, od r. 2010 místostarostkou a od 2014 starostkou města Mnichovice)

Čím byste řekla, že jsou Mnichovice výjimečné? Proč by tam měl člověk, který si vybírá své bydliště, chtít žít?

Mnichovice jsou výjimečné svou neopakovatelnou atmosférou, která se tvořila od doby první republiky, kdy byly vyhlášenou víkendovou destinací zejména Pražanů, s velkými letními vilami pražských továrníků, ale i malými chatami pražské, tehdy střední, třídy. Když přijedete do Mnichovic každý den z práce, pořád máte pocit, jako kdybyste přijeli na víkend k babičce na chalupu nebo na prázdniny na letní chatu. Jste v přírodě, a přesto jste hned u Prahy. Je to malebné městečko uprostřed zeleně, ale s veškerou infrastrukturou patřící k modernímu životu, jako jsou vodovod a kanalizace, školka a škola, které zřizujeme, ale i soukromá škola a dvě soukromé školky, pošta, sběrný dvůr, zdravotní středisko s ordinacemi devíti lékařů, které jsme nedávno koupili do majetku města, nebo obchody a restaurace. Zcela zásadní výhodou je dopravní spojení do Prahy, nejen autobusy, ale především vlak, který jezdí každých 30 minut a za 40 minut jste na Hlavním nádraží v Praze, ve víru velkoměsta.

Jak se dá zabránit tomu, aby se malé město kousek od Prahy stalo pouhou noclehárnou bez aktivního občanského života?

Já to vnímám tak, že zabránit se tomu dá jedině každodenní prací radnice. Podněcovat občany k občanské participaci na životě v obci. Informovat je, konzultovat s nimi, zapojovat je do projektů a spolurozhodování o životě v místě, kde bydlí. Podporovat jejich vztahy a kořeny k místu, které je jejich domovem. A chválit je za jejich občanskou aktivitu. Naštěstí mám zde velmi vzdělané a aktivní občany. O to radostněji se starostuje.

Co vás vedlo k nápadu zavést participativní rozpočet? Je vhodný i pro malá sídla jako Mnichovice, nebo vaše zkušenosti říkají, že je lepší třeba pro Ostravu?

Jsme městečko, které má 3700 obyvatel. Vlastně zatím snad nejmenší město, které už předloni zavedlo participativní rozpočet. A hned v prvním ročníku jsme byli nejúspěšnější v ČR. Měli jsme 17 navržených projektů a hlasovalo 15% obyvatel nad 16 let. Naopak bych řekla, že je jednodušší zapojit malé město. Na druhou stranu na malých městech má radnice k lidem blíž než ve velkoměstě a jejich názory většinou známe. I tak nás ale předložené projekty vždycky překvapí svou originalitou a nápadem. Prostě radnice má vždy trochu klapky na očích, řeší větší věci a občany mnohdy trápí drobné problémy, které v participativním rozpočtu vyřešíte a ještě má občan ten cenný pocit, že byl platný, užitečný a mohl se zapojit do zvelebení místa ve svém sousedství. Větší města musí zvolit určitě i jiné informační kanály a trošku upravit celý proces a pravidla. Mít participativní rozpočet je velmi náročné, ale současně nesmírně užitečné pro občanskou společnost.

Vybudovali jste za těch několik let, po která máte participativní rozpočet, u něhož obyvatelé rozhodují, kam půjde část městských peněz, něco, na co by se jinak v rozpočtu peníze nenašly, nebo se stává, že se urychlí realizace věci, kterou byste dělali stejně?

U mnoha věcí by se realizace neplánovala, protože nás ani nenapadly. Nejúžasnější na participativním rozpočtu je ale to, že projekty mají velký přesah. Například projekt opravy starého křížku s Ježíškem v jednom parku, který uspěl v prvním ročníku, měl za důsledek opravu a rekonstrukci všech křížků, památníků a pomníčků v celém městě. Stejně tak vítězný projekt revitalizace okolí památného Žižkova dubu měl za důsledek, že majitel pozemku, velká a úspěšná firma, se rozhodl revitalizovat opravdu široké okolí, včetně lesních a polních cest a rybníků, které bylo celá léta zanedbané a investice několika milionů jistě celou oblast zásadně pozvedne. Z vyřazeného projektu lednice pro sociálně slabé, který jsme nedokázali uchopit po legislativní, zejména hygienické stránce, vzniklo zapojení našeho města do národní potravinové sbírky a v našem Infocentru se vybralo obrovské množství potravin. V obou dvou ročnících občané mysleli i na naše dobrovolné hasiče a vítězným projektem bylo pořízení speciálního záchranářského vybavení, protože naše jednotka je předurčena pro zásahy u dopravních nehod, což v blízkosti D1 je obzvlášť náročné. Hned během 14 dnů po předání vybavení hasičům byl dvakrát použit krční límec a speciální nosítka k fixaci páteře.

Mezi úředníky i ve vedení města v Mnichovicích máte převahu žen. Přináší to výhody oproti běžnějšímu mužskému řízení věcí veřejných?

Na radnici není jediný muž kromě dvou členů bezpečnostní hlídky. Donedávna ale namísto jednoho byla také žena. Ani na stavebním úřadě nemáme žádného muže. Vyvažuje to naše příspěvková organizace Veřejné služby města Mnichovice. Ta provozuje vodovod, kanalizaci, sběrný dvůr, svoz tříděného odpadu z deseti třídících míst ve městě, stará se o úklid chodníků atd… Tam je dvacet mužů. Nicméně kolegy muže bychom na radnici rády přivítaly. Ale je to těžké. Blízkost Prahy dává schopným lidem zcela jiné možnosti a nikoliv za tabulkové platy. Výhodu žen je, že dřou s nasazením pro věc. Berou to spíše jako poslání, neřeší žádné kšeftíky, jsou empatické, mají sociální cítění a vědí, že město se nedá řídit jako firma. Musí sice být vedeno ekonomicky odpovědně, ale musí plnit i služby a poslání, která nemají za každou cenu ekonomický zisk.

Vybaví se vám něco, když se řekne Vodňany? (Pokud ano, proč je to Vodňanské kuře?) 

Tak v první řadě se mi vůbec nevybaví Vodňanské kuře. Když už něco z jídla, pak kapr a takové ty kapří hranolky nebo jakákoliv ryba. Pak se mi vybaví všechny ty vaše rybářské školy, co ve Vodňanech máte. Hlavně se mi ale vybaví rybníky a malebná krajina, kde nejsou žádné proklaté kopce či doslova krpály jako u nás a krásně se zde jezdí na kole. Tuhle oblast mám moc ráda.

Otázky položil Ondřej Šmíd